Zdravím veškeré návštěvníky tohoto blogu, již v úvodu bych ráda zmínila, že nejsem učitelkou češtiny. Nejsem člověkem, jehož mozek stagnuje na zastydlých poznatcích, které se navíc postupem času vypařují. Ano, ano, realita o učitelích českého jazyka je krutá, o to krutější proto bývá střet nás, jejich žáků, s psaním textů, konkrétně s pravidly českého pravopisu.
Mohla bych se proto charakterizovat jako věčně nespokojená studentka, která se dennodenně děsí nad tím, co si čte. Možná si pamatujete na to, jak vám rodiče i učitelé vštěpovali do hlavy, že je důležité číst knihy, jak si rozšíříte slovní zásobu a do hlavy zafixujete správnou gramatiku. Ne, to vám já rozhodně radit nebudu. A vím proč. Četla jsem totiž jen málo knih, kde by se gramatické chyby neobjevovaly. Nemyslím tím překlepy, ale pravé a nefalšované hrubky. A to už je síla, ne? 
Také nejsem vševědoucí. Jenže i když byla snaha, kniha s pravidly českého pravopisu byla několikrát se vztekem odstraněna z mého dosahu. Ani zde jsem často nenašla odpověď. Pochybuji, že kdokoli jiný vlastní tuto knihu v takovém salátovém vydání jako já...
Mnozí by pravděpodobně hledaný (ale nenalezený) výraz nakonec střelili od boku. Já jsem se však pídila dále, hledala, zkoumala a přemýšlela... Beztak jsem často ve finále musela střelit od boku jako kdokoli jiný. Z prostého důvodu: nikdo neví, nezná, zkrátka „těžkej nezájem“.
Proto jsem tu já se svým blogem a budu se vám snažit poradit s jakýmkoli problémem s češtinou. Občas mi také přecijen nějaká kniha poradila správně (a poradila vůbec
) a zkušenosti s oficiálními korekcemi všemožných textů mi slouží taktéž jedině k dobru.
Těším se na veškeré vaše vzkazy, Péťa.